Lidice – Terezín – Praha
Ve dnech 22. – 23. 10. 2024 proběhla dvoudenní literárně-historická exkurze 9. ročníku do Lidic, Terezína a Prahy, kterou vzdělávací tým společenských věd organizuje již 20 let. Exkurze patří k oblíbeným akcím naší školy, stejně jako v předchozích letech nebyl tedy problém naplnit zájemci autobus. Nakonec byli osloveni i náhradníci, protože několik přihlášených žáků onemocnělo.
Program exkurze začal ve čtvrtek v 6:00, kdy se 45 žáků se třemi pedagožkami usadilo do autobusu pana Jiřího Mynáře a vyrazilo ku Praze. Naše cesta probíhala bezproblémově, až před Prahou jsme narazili na kolony a ty nás trošku zdržely. Naštěstí nám toto zpoždění nenarušilo program v Lidicích.
První zastávkou exkurze je obec, která se stala obětí heydrichiády, program prvního dne je totiž zaměřen na období 2. světové války. Výborná paní průvodkyně, která je vnučkou jedné z přeživších lidických žen, dokázala během procházky po pietním místě zaujmout naše deváťáky a vysvětlit jim, co bylo důvodem tragických událostí a proč musely být Lidice vypáleny. Sami si pak už žáci prohlédli obě části lidického muzea, v němž jsou fotografie, videa a pozůstatky původních Lidic doprovázeny zvukovými efekty a nahrávkami, z toho nejemotivnější jsou dopisy lidických dětí jejich příbuzným.
Další zastávkou byl Terezín. Zde máme vždy objednánu prohlídku Malé pevnosti. Tyto prostory sloužily během první i druhé světové války jako vězení. V původním místním kině jsme zhlédli filmový dokument o historii Terezína, jehož součástí je i torzo nacistické propagandy, kterou nacisté natočili pro Červený kříž, aby dokázali, jak „hezky“ se starají o své židovské spoluobčany. Téma okupace a židovského holocaustu jsme zakončili návštěvou Muzea terezínského ghetta, původně Magdeburských kasáren, kde je instalována výstava hudebních, výtvarných i literárních děl Židů shromažďovaných v Terezíně. Velmi působivá je ukázka zařízeného pokoje z tehdejší doby nebo ukázka z opery Brundibár, kterou složil Hans Krása a svou premiéru měla právě v ghettu.
První den končil přejezdem do Prahy. K ubytování využíváme již mnoho let kolej Volha VŠCHT v Praze – Kunraticích, kde jsou 2 – 3 lůžkové buňky se samostatnou toaletou a koupelnou, jejichž cena je velice příznivá. Nedaleko od koleje je stanice metra Chodov, odkud jsme krátce po ubytování vyrazili na prohlídku večerní Prahy s nezbytným rozchodem na Václavském náměstí, abychom se občerstvili v některém z oblíbených fastfoodů. Krátce po návratu na kolej jsme vyhlásili večerku. Vzhledem k tomu, že zde platí poměrně přísná pravidla týkající se nočního klidu, bylo třeba je respektovat.
Druhý den exkurze jsme zahájili opět časně. Využili jsme možnosti bufetové snídaně v místní menze, což nám pomohlo nastartovat fyzické i psychické síly po náročném prvním dnu. Od koleje jsme museli odjet v 7:00, autobus nás převezl do centra a pak už jsme pěšky putovali kolem Tančícího domu a po vltavském nábřeží k Národnímu divadlu. Na 8:00 jsme měli rezervovánu prohlídku Národního divadla. Ujali se nás dva průvodci a povídali nám o historii stavby divadla. Během hodiny s námi prošli všechny důležité části budovy včetně horní terasy, z níž je při dobré viditelnosti pěkný pohled na Prahu. Chvíli jsme tak obdivovali panorama Prahy s významnými stavbami – Petřínskou rozhlednou, Karlovým mostem, chrámem sv. Mikuláše atd. Prohlídka této krásné budovy určitě zanechala v našich žácích silné dojmy, možná i proto, že mohli v klidu a teple prožít ranní hodiny.
Od Národního divadla jsme prošli přes Židovské Město a slavnou Pařížskou ulici, kde děvčata obdivovala výlohy luxusních obchodů a kluci luxusní auta parkující u chodníku, až na Staroměstské náměstí. Měli jsme zrovna štěstí, že jsme dorazili v celou hodinu, a viděli tak v chodu orloj. Následovala nezbytná obědová přestávka. Posilněni jsme se svižným tempem přesouvali přes Karlův most, Malostranské náměstí a Nerudovu ulici k Pražskému hradu, kde jsme měli sraz s průvodci, již nás provázeli po jeho rozlehlém areálu. Škoda, že jsme se asi o 10 minut minuli s panem prezidentem, který prý přes nádvoří projel na motorce. A tak jsme si prohlédli celou Katedrálu sv. Víta, navštívili baziliku sv. Jiří a prošli Zlatou uličkou. Bohužel jsme se nedostali do Vladislavského sálu, neboť už se připravoval na slavnostní předávání vyznamenání 28. října. Po Starých zámeckých schodech jsme nakonec seběhli ke stanici metra Malostranská a využili přesunu metrem, abychom ještě stihli otevřenou kryptu pod kostelem sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde je umístěn Národní památník hrdinů heydrichiády a právě tady se ukrývali atentátníci na Heydricha. Tím jsme se vrátili k hlavnímu tématu exkurze – období druhé světové války - a zakončili poznávací část akce. Zpáteční cesta autobusem probíhala bez obtíží, a proto jsme dorazili do Lysic docela brzy.
Co říci závěrem? Počasí nám přes původní ne příliš pozitivní předpověď vyšlo perfektně. Deváťáci byli také fajn, chovali se velice slušně, většinou se zájmem naslouchali výkladům a respektovali naše pokyny. Je samozřejmé, že byli po všech těch zážitcích velmi unavení, nachodili po Praze docela dost kilometrů a odpočinku moc neměli, naštěstí před námi byly podzimní prázdniny.
Program exkurze doplňuje zejména učivo dějepisu, literatury a výchovy k občanství 9. ročníku, případně ročníků předcházejících, ale dotýká se i dalších školních předmětů. U všech vyjmenovaných programů spojených s výkladem žáci vypracovávali pracovní listy, které byly následně zařazeny do výuky a vyhodnoceny.
Jsme si vědomi, že reálné zážitky žákům nic nenahradí, proto bychom rádi v tradici exkurze i nadále pokračovali, bude to však záviset na zájmu žáků i podpoře rodičů, jedná se totiž o nemalý finanční výdaj.
Simona Kyánková, Kateřina Gábrová,
organizátorky exkurze
