Již potřetí proběhlo v tělocvičně školy slavnostní rozloučení deváťáků se základní školou formou polonézy, tedy slavnostního tance, jímž se často zahajují absolventské akce. Přesně, jak jsme zamýšleli, stalo se toto vystoupení další pěknou tradicí naší školy.
Jsme rádi, že naše pozvání přijal starosta městyse Lysic Pavel Dvořáček a několika slovy popřál deváťákům úspěchy v dalším studiu. Téměř celý slavnostní program vytvořili žáci 9. ročníku. Vystoupení pěveckého sboru pod vedením pana Jakuba Nesnídala se skládalo z několika písní nejstarších žákyň, zbývající část programu pak byla milým dárkem našim absolventům i divákům.
Vrcholem programu se samozřejmě stala polonéza. V letošním roce byl tanec nacvičen na skladbu Minefields (Minová pole), kterou nazpívali kanadská zpěvačka marockého původu Faouzia a americký zpěvák, herec a skladatel John Legend. Krásná lyrická skladba je sice o lásce, ale zároveň může být symbolická v tom, že i deváťáky čeká takové minové pole v životě, v němž se budou muset zorientovat a najít svou cestu.
Na první nácvik polonézy přišlo letos hodně děvčat, ale bohužel málo chlapců. Říkali jsme si, že by bylo škoda, aby některá z dívek nemohla tančit, a proto i když je polonéza tanec klasicky párový, vznikla originální choreografie ve trojicích. Nakonec to vůbec nedopadlo špatně. Každý chlapec si pyšně vedl dvě dívky a dívky dostaly zase trošku více prostoru v samotném tanci.
Je třeba zmínit, že polonéza zdánlivě vypadá jako velice jednoduchý tanec, základem je totiž stále stejný krok, obtížné jsou však choreografické sestavy, často se střídají formace, jako jsou řady a kruhy. Tanečníci tak musí sledovat nejen svého partnera/partnerku, ale i ostatní dvojice před sebou a vedle sebe.
Letošní tanečníci byli opravdu velice šikovní, v poměrně krátkém čase zvládli všechny taneční prvky, překonali obtíže se změnami a výsledkem bylo velice pěkné vystoupení. Věřím, že má radost z nácviku a pýcha na výsledek se přenesla i na diváky, ať to byli žáci školy, či rodiče deváťáků. Vystoupení zaslouženě sklidilo obrovský potlesk.
Mgr. Simona Kyánková
